Nádherný letní den ve Špýru. Město má kouzelnou atmosféru, kavárny, restaurace, turisty, hudebníky a v neposlední řadě mne ohromující architekturu.
Také se zde, mimo těch německých, psaly i české dějiny!
Další zajímavost je barokní evangelický kostel, uvnitř celý dřevěný.
Nu a teď už podrobná fotodokumentace. Jsem fakt ráda, že jsem si s sebou vzala foťák. Šlo to samo. Začínají mě opravdu bavit turisti, které vždy požádám o fotku a pokaždé chybí buď střecha, věž nebo dokonce celá památka. Ale co :D. Občas to na podruhé už vyšlo.
A na závěr pár fotek z koncertu/bohoslužby k uzavření výstavy v románském kostelíku Lobenfeld. Slíbila jsem 2 sestrám, že tam s nima půjdu a že se přijedu rovnou ze Speyeru tam.
Všechno šlo jako po másle, jen Deutsche bahn opět zpoždění o pět minut. To už se pak veze... poslední autobus, kterým jsem to mohla stihnout taky odjel. Teda, já si nejdřív myslela, že ten co přijíždí je trochu zpožděnej ten, co potřebuju. Taky cedule tomu odpovídala. Tak tam nasednu a po půl hodině ježdění po všemožnejch vesnicích si začínám nervózně říkat, tyjo, kam to vlastně jedu? Vždyť to bychom tam už měli být. Tak se jdu zeptat 2 autobusáků, co dělají společnost našemu řidiči a zjistím, že svou okružní jízdu nejspíš opět zakončím v místě nástupu. Ale, že prej do Lobenfeldu taky během večera dojedou. Tak do půl hodiny.
Všechno šlo jako po másle, jen Deutsche bahn opět zpoždění o pět minut. To už se pak veze... poslední autobus, kterým jsem to mohla stihnout taky odjel. Teda, já si nejdřív myslela, že ten co přijíždí je trochu zpožděnej ten, co potřebuju. Taky cedule tomu odpovídala. Tak tam nasednu a po půl hodině ježdění po všemožnejch vesnicích si začínám nervózně říkat, tyjo, kam to vlastně jedu? Vždyť to bychom tam už měli být. Tak se jdu zeptat 2 autobusáků, co dělají společnost našemu řidiči a zjistím, že svou okružní jízdu nejspíš opět zakončím v místě nástupu. Ale, že prej do Lobenfeldu taky během večera dojedou. Tak do půl hodiny.
OK, říkám si. A jdu si sednout. Přece jen lepší sedět v buse, než večer hodinu na zastávce. A takhle to ještě snad na knop stihnu. Jedeme dál a já jen zamyšleně pozoruju úplněk a jaká je to hezká noc, když si všimnu, že vlastně jsem mimo ty chlapíky v autobuse sama, že tam je tma a svítí MANIPULAČNÍ JÍZDA (Leerfahrt). No docela zajímavý. Projeli jsme rychlojízdou všemožné vesničky, vzali to i přes vesnici kde bydlím, a pak dojeli až před kostel, kde se koncert konal. Poděkovala jsem těm milejm pánům, za svezení slovy: "Byli jste nejlepší a rozhodně největší taxík, kterej jsem kdy zažila :D" a na koncert jsem doběhla ještě 10minut před začátkem.
Žádné komentáře:
Okomentovat